Jak to začalo...
Po skončení druhé světové války vznikla myšlenka založit
občanské rádiové vlny na kmitočtech 460 - 470 MHz. Americká komise pro sdělovací
techniku FCC vytvořila dokument Dokket 6651, kterým ustanovila pravidla provozu
a zavedla koncesní třídu A s maximálním povoleným výkonem 60 W a třídu B s maximálním
povoleným výkonem 5 W. Ovšem cena vysílaček v té době byla vysoká, navíc
vysoký pracovní kmitočet umožňoval spojení prakticky jen na viditelnou vzdálenost,
proto reakce veřejnosti nebyla pozitivní.
Přibližně ve stejnou dobu se začalo využívat pásmo 27 MHz,
podle vlnové délky 11 m nazývané též pásmem jedenáctimetrovým. Toto pásmo je dnes
známé po celém světě jako pásmo CB. Zpočátku toto pásmo vůbec nebylo určeno
pro mluvené vysílání, nýbrž pro jiné způsoby využítí jako například v medicíně
(krátkovlnná terapie). Skupina radioamatérů ale prohlásila, že jim nebude
vadit rušení způsobené lékařskými přístroji, pokud jim bude povoleno používat
pásmo 27 MHz pro občanské vysílání. FCC vyšla amatérům vstříc a tak se zrodil
provoz CB v pámu 27 MHz. Tovární výroba CB radiostanic tehdy ještě neexistovala,
a tak si zájemci stavěli jednoduché stanice sami. Povinností vlastníků bylo pouze
své podomácku vyrobené radiostanice u FCC registrovat. Ale ne každý zájemce
o CB byl zároveň schopným konstruktérem, začaly problémy s rušením, a tak doba
divokých začátků brzy skončila a radiostanice se začaly vyrábět průmyslově.
Vlastní popularita CB více stoupla v roce 1948,
kdy v časopise "Saturday Evening Post" byly zveřejněny možnosti CB. O deset
let později v roce 1958 vznikl dokument "Dokket 11994", ve kterém byly
zformulovány podmínky koncesní třídy D, podle kterých se v USA nyní řídí provoz
v pásmu CB. Předtím ještě byla zavedena třída C, týkající se provozu dálkového
ovládání modelů v pásmu 27 MHz. Provoz v CB pásmu byl stále ještě malý a to
až do roku 1959, kdy se jeden časopis začal vážně a soustavně zabývat technikou
CB a stavbou jednoduchých CB přístrojů. Od té doby rapidně stoupl počet zájemců
o koncese CB u FCC. V roce 1959 FCC evidovala kolem 6000 žádostí o koncesi za měsíc,
v roce 1961 stoupl počet na 200 000 a v sedmdesátých letech stoupl počet uživatelů
CB v USA na půl miliónu.
CB se začalo šířit
i do ostatních zemí. Pozůstatkem první evropské normy je 12 AM kanálů, které mnozí
znají ze svých starších stanic. Dříve bylo potřeba stanici osadit pro každý kanál
jedním krystalem pro vysílač a druhým pro příjem. Dvanáctikanálová stanice tak
měla dvacet čtyři krystalů. S příchodem kmitočtové syntézy v osmdesátých letech
přišlo i rozšíření počtu kanálů.
Jak to bylo u nás...
Československo a následně Česko
a Slovensko nemají v CB tak bohatou tradici jako jiné země. Od roku 1948 do roku 1954 byla mnoha
radioamatérům odebrána koncese bez udání důvodu. Důvodem ale byla však jen snaha komunistické moci
snížit počty povolení a tím i snadněji sledovat provoz vysílacích stanic. Komunistický režim
trestal jakékoliv nelegální vysílání nebo i držení radiostanice velmi tvrdě.
První předpis povolující a upravující provoz CB v ČSR vyšel v roce 1965.
Občanské radiostanice byly definovány jako pohyblivé (přenosné) vysílací a přijímací rádiové
stanice určené především pro osobní použití, zejména k dorozumívání při různých příležitostech,
kdy je třeba vzájemného spojení - např. v obytných prostorech, na výletech, spor tovních akcích
a podobně. Zároveň byl pozměněn zkušební řád a zkušební osnovy pro zkoušky pozemních
radiooperatérů Svazarmu, takže žadatelé o povolení užívání občanské radiostanice nemuseli
skládat zkoušky, stačilo potvrzení, že se žadatel seznámil s povolovacími podmínkami
a zavazuje se je dodržovat. Povolení se udělovalo na rok a platnost byla automaticky
prodloužena tím, že byl včas zaplacen předepsaný poplatek na další roční období
(ten činil 60 Kčs).
Pokud skončila platnost povolení, uživateli běžela tříměsíční tzv. uskladňovací lhůta,
během které
musel doložit, jak se stanicí naložil (prodal, rozebral apod.).
Občanské radiostanice mohly pracovat na kmitočtech 26.970, 26.985,
27.000, 27.015, 27.030, 27.045, 27.060, 27.075, 27.165, 27.180, 27.195, 27.210, 27,225, 27.240,
27.255 a 27.270 MHz. V odůvodněných případech bylo možno přidělit v pásmu 26.790 - 27.270 MHz
přidělit i jinou frekvenci. Radiostanice byly jednokanálové a každé byl přidělen kanál podle výběru
a potřeby. ©ířka pásma zabraného vysíláním nesměla být větší než 8 kHz a výkon vysílače nesměl být
větší než 0,1 W při nemodulované nosné vlně.
Od roku 1966 vyrábí pardubická Tesla občanské
radiostanice Petra a VKP 050. Jsou to přenosné jednokanálové radiostanice o velmi malém výkonu
20 mW, udávaný dosah byl 2 km. V Bulharsku se vyráběly občanské radiostanice typu RSD-65a
s výkonem 50 mW a v Jugoslávii radiostanice UKP-05 prakticky stejné konstrukce jako československá
Petra. Později se v Tesle Přelouč vyráběly stanice OR-27.
K další změně předpisů dochází v roce 1982. Nejvyšší výkon koncového
stupně při nemodulované nosné vlně již může být až 1W (případně 2 W PEP při SSB ) a lze
používat jednoprvkové antény s délkou maximálně 1,5 m.
Generální povolení z roku 1995 ruší v České republice
poplatky a také zákaz vysílání přes hranice. Bylo možné používat 40 kanálů s maximálním
výkonem 4W FM a 1W AM. Modulace AM byla však povolena jen na kanálech 4-15 a od roku 2000
se již nesměla používat vůbec. Dodatkem ke Generálnímu povolení 9/1995 byl umožněn digitální
přenos dat na kanálech 23 a 24. V roce 2001 se počet kanálů CB rožšířil na 80, byl povolen
provoz opakovačů (kanály 18 a 23) a pro přenos digitálních dat je vyhrazeno 6 kanálů
(24, 25, 52, 53, 76, 77).
Všeobecné oprávnění
platné od června 2012 přináší možnost po 12 letech opět používat AM modulaci a nově také SSB modulaci
na kanálech 1-40. I nadále zůstává možnost vysílání FM a PM modulací na všech 80 kanálech.
Pro zajímavost: stanice Tesla VKP 050
"si zahrála" v československo-mongolském koprodukčním filmu z roku 1977
"Ve znamení Tyrkysové hory" coby spojovací prostředek mezi táborem geologů
a zásobovacím letadlem.
Schéma polské CB radiostanice Tukan
|
